Nedělní ranní euforie?
Sedim v buse, svírám v dlaních mobil a netrpělivě čekám, až zavrní..
Nezavrní..
Přesvědčuji sama sebe, že neznám důvod svých častých změn nálady a že se na něj právě snažim přijít. Ačkoli si to jen nalhávám, důvod je přeci více než zřejmý..
A stejně tak důvod pro mou přecitlivělost..
Napíšu JÍ, že se cítím šťastně, vzápětí se v buse rozbrečím jak malá holka..
Z tak směšného důvodu..
Člověk by řekl,že jsem si na to už přece musela za ty 4 měsíce zvyknout.. Hm..
A když o hodinu později ten mobil přeci jen zazvoní, nadskočím a otočím se radostí..
Achjo..
Začala jsem psát už teď.. Včera jsem se cítila šťastná, pak se to posralo a šla jsem spát v půl devátý, jako kdysi každý pátek..
Vstala jsem celkem brzo..
Uvařila jsem si kafe a pustila na radiu písničky na flešce..Od tý první Iné kafe - Právo na šťastie..
Vždycky si to pouštim při týhle zvláštní náladě.. Je to taková ta sobotní ranní euforie.. Akorát kvůli tomu, že něco nebylo v pátek večer ale v sobotu večer se tahle sobotní posunula na neděli..
Ale mam ji ráda..
Ačkoli by nikdy nebyla, kdyby předchozí večer nebyl na zabití..
Začala jsem psát už teď.. A kvůli tomuhle všemu mi dnešek připadá jako sobota kdysi před půl rokem..
Je to zvláštní, ale hezký..
Všechny.. Ale úplně všechny moje voňavky a deáče mi připomínají JI..
Jop, je to divný..
Ale vlastně jsem se vždycky voněla kvůli NÍ..
I můj podzimní kabát a šála, která byla od něj, mi připomíná JI..
Líbí se mi to, ale ubíjí mě to..
Protože tohle všechno toužení je naprosto zbytečný..
Hodně lidí se bojí vyslovit to, co chtějí. Proto nedostanou to, co chtějí..
U mě není problém, že bych to nedokázala vyslovit.. Já to vyslovila hodněkrát.. Ale některé věci prostě nejdou splnit..
Vždycky mě napadne ona věta, co byla napsána při řešení "plyňákového pravidla"..
Chci tebe.. Vždycky chci tebe..
